Smlouva o půjčce vytváří vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel přenechá právo dlužníkovi na zacházení s věcí, která je předmětem smlouvy o půjčce. Jedná se o zastupitelné věci a ve většině případů jsou to peníze.
Při uzavírání výpůjční smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem stačí když dojde k ústní dohodě, jelikož zákon nevyžaduje písemnou formu, která by musela být podepsána před notářem nebo na matrice. Avšak pokud jde o větší částku peněz, dlužník by měl podepsat smlouvu před notářem, aby se v budoucnu nedožaduje toho, že smlouvu vůbec nepodepsal. Věřitel by měl v každém případě peníze přeposlat na bankovní účet, aby existoval doklad o tom, že peníze byly řádně půjčené, na základě smlouvy o půjčce.
Dávejte však pozor na rozdíl mezi smlouvou o půjčce a mezi smlouvou, která se uzavírá na základě Obchodního zákoníku. V prvním případě lze smlouvu vystavit úročí, ale také bezúročně. Avšak nejčastěji se vždy dohodne i úrok.
Tak jako každá smlouva, taktéž i smlouva o půjčce obsahuje určitě náležitosti. První jsou smluvní strany, kde musí být zmíněno informace o věřiteli a dlužníkovi. Druhým bodem je předmět smlouvy, kde se uvádí, co vlastně věřitel poskytuje dlužníkovi. Ve třetím bodě se vyskytuje výše půjčky a ve čtvrtém výše úroku, na kterém jsou dohodnuté obě strany. Pátý bod obsahuje plnění předmětu smlouvy, kde se obě strany zaváží ke svým právům a povinnostem. Poslední, šestý bod jsou závěrečná ustanovení, v nichž se nejčastěji vyskytují právní dodatky, o tom v kolika kopiích se smlouva vyhotovuje, a další podrobnosti, které je třeba na závěr připomenout. Na konec se napíše kde a kdy byla smlouva podepsána, a následně se podepíše oběma stranami.
Žádné komentáře:
Okomentovat