Zateplování je tématem, o které dnes říká snad každý. Ne každý však zateplování skutečně rozumí, a tak mezi lidmi kolují někdy až neuvěřitelné historky o tom, jak soused zateplit a co všechno se mu přihodilo. Pokud chcete zateplit i vy a historky "tiežodborníkov" vám tak trochu nahánějí strach, čtěte prosím dál.
Na tomto místě se pokusíme vyvrátit několik největších mýtů o zateplování.
Mýtus první: Zateplovací systém je zbytečný luxus
A co my na to?
Představte si, že chcete auto. U jednoho prodejce si vyberete nejlevnější karoserii, u druhého motor v akci, u dalšího volant - výhodný dovoz z Číny, od kamaráda koupíte čtyři kola - (nevadí, že jsou z náklaďáku - vždyť kolo jako kolo), celé to přivezete domů a zavoláte souseda - amatérského leteckého modeláře, aby vám z toho poskládal vysněné vozidlo.
Že by to nefungovalo? Že je to absurdní?
Ve světě zateplování je to bohužel každodenní realita:
Investor nakoupí v stavebninách to, co najde - jen ať je to levné a ať je to to, čím zateplit i bratr Fero. Potom zavolá partu mistrů, která u sousedů sleva stavěla loni garáž au těch vpravo Oberau na podzim hrušky. A potom čeká. Jako každý i náš investor čeká za své, vůbec ne malé peníze kvalitní výsledek - pěknou fasádu, která bude léta chránit jeho dům a zároveň dlouhá léta šetřit náklady na vytápění i údržbu domu.
Někdy se dočká, někdy (většinou) však ani zdaleka ne:
Po prvním dešti krásná kuriatkovo žlutá fasáda ztratí většinu své barvy ("Nevadí - manželce se i tak nelíbila ..").
Po pár měsících se objeví první praskliny ("že by to lepidlo na obklady bylo nějaké zkažené?") A po první zimě je fasáda zralá na kompletní rekonstrukci ("tak ale už mám toho dost!").
Investor reklamuje - zkouší to u prodejce materiálů, u všech výrobců, u realizátorů. Prodejce ho posílá k výrobcům, výrobci se s ním buď nebaví vůbec, nebo ho posílají k těm druhým a "realizátoři" už obírají pomeranče kdesi ve Španělsku.
Jistě - trochu za vlasy přitažená realita, ale stát se to může i vám.
Pokud chcete mít jistotu, že za své peníze dostanete opravdu kvalitu, na zateplení použijte kompletní zateplovací systémy, protože
* Všechny komponenty doporučené dodavatelem jsou vyvinuty speciálně pro zateplovací systém a jsou navzájem sladěny, takže systém jako celek bude zaručeně spolehlivě fungovat
* Vlastnosti kompletních zateplovacích systémů jsou ověřené zkouškami v nezávislých zkušebnách a jsou pravidelně kontrolovány
* Seriózní dodavatel kompletního zateplovacího systému působí na trhu dlouhodobě a kvalitu jeho systémů potvrzuje množství zrealizovaných referenčních staveb
* Dodavatel kompletních zateplovacích systémů dlouhodobě spolupracuje s prodejci stavebních materiálů is kvalitními realizačními firmami, pravidelně je informuje o aktuálních trendech, podporuje je v jejich servisu vůči zákazníkovi a stará se o vzdělávání jejich zaměstnanců
* Dodavatel kompletního zateplovacího systému vám v případě potřeby rád poradí, doporučí vhodnou realizační firmu nebo vám ke zakoupenému zateplovacímu systému "přibalí" cosi navíc - návrh barevného řešení fasády, teplotechnické přepočet, dovoz kompletního systému až na stavbu - a to vše s úsměvem a zdarma
* A nakonec - pokud se na vaší již zrealizované fasádě vyskytne jakýkoliv problém, seriózní dodavatel kompletního zateplovacího systému se ujme vaší stížnosti as plnou odpovědností se ji snaží vyřešit k vaší spokojenosti, ať už je příčina kdekoliv
TAKŽE - NEZATEPĽUJTE LEVNĚ - Zateplujte VÝHODNĚ - S kompletním ZATEPLOVACÍ SYSTÉM!
Mýtus druhý: Polystyren tloušťky 5 cm úplně stačí ...
A naše odpověď?
Že jak komu.
Pokud Zateplujete novostavbu z moderních zdicích prvků (velkoformátové vysoce tepelněizolační cihelné bloky, přesné tvárnice z bílého pórobetonu a pod.), Tak těch 5 cm zřejmě postačí, pokud, pravda, nestavíte nízkoenergetický nebo pasivní dům.
Pokud však mluvíme o zateplování dvacet-třicetiletých domů z plných nebo děrovaných cihel, ze šedého plynosilikátu nebo škvárobetónu - zde naše odpověď zní:
5 cm polystyrenu určitě nestačí!
Navzdory své masivnosti (velké tloušťce) mají stěny z tradičních zdicích prvků jen minimální tepelněizolační schopnost:
Pokud bychom například chtěli dosáhnout tepelný odpor R = 2,0 m2.K / W u stěny z plných pálených cihel, musela by mít tátostena tloušťku až 1,72 m! Naproti tomu stejnou tepelnou ochranu poskytne fasádní polystyren již v tloušťce 8 cm!
Jinak řečeno, každý dům z plných pálených cihel "snese" zateplení izolantem tloušťky minimálně 8 cm, protože samotné zdivo je z hlediska tepelné izolace v podstatě úplně neúčinné. A to platí nejen o plných pálených cihlách, ale o kterémkoliv tradičním zdicím materiálu.
Kromě toho je dobré si uvědomit, že cena jednoho centimetru izolantu je v poměru k celkovým nákladům na zateplení zanedbatelná, efektivnost vynaložených prostředků přitom určuje zejména použita tloušťka tepelněizolační vrstvy!
Bez ohledu na to, jakou tloušťku izolace použijete, musíte zaplatit materiál na lepení i stěrkování, povrchovou úpravu, práci realizační firmy, lešení a podobně.
Čím větší tloušťku izolace však použijete, tím více budete šetřit v průběhu životnosti zateplovacího systému a tím lepší ochranu vašemu domu i vaší rodině před zimním chladem i letní horkem poskytnete.
Při návrhu zateplovacího systému se proto neřiďte "dobrými" radami sousedů, ale obraťte se na odborníky - pomohou vám navrhnout optimální tloušťku zateplovacího systému právě pro váš konkrétní dům. A určitě vás přesvědčí, že
Nešetřete na TLOUŠŤKA - UŠETŘÍTE!
Mýtus třetí: Stačí zateplit jen severní stěnu, tam, kde jsou lodžie, je to zbytečné
Jde o zcela mylnou představu. Zateplení má smysl tehdy, když se odstraní všechny tepelné mosty, přes které se stavba ochlazuje a vznikají tepelné ztráty. Zateplení jen jedné stěny sice sníží tepelné ztráty, ale tak jako sílu řetězu určuje nejslabší článek, tak při stavbě je to nejslabší, resp. nejhorší prvek obvodové stěny. Vyskytují se případy dílčích řešení (např. bytový dům se rozhodne zateplit jen jednu stranu bytovky, případně pouze střechu), což je však nejhorší i nejméně ekonomické řešení, kterého se třeba vyvarovat. Teplo bude unikat i přes vnitřní, nevytápěné prostory a také bude nemožné rozlišit a změřit spotřebu energie na zateplené a nezateplené straně. Takže vše zůstane při starém a peníze budou nadále utíkat stěnami ven.
Mýtus čtvrtý: Zateplený dům "nedýchá"
Co si myslíme my:
Správně zateplený dům určitě dýchá. Navíc je rozumné podívat se na problém "dýchání" (nebo správněji paropropustnosti) obvodového pláště odborně a bez zbytečných emocí.
Schopnost obvodové stěny propouštět vodní páry ("dýchat") popisuje veličina difúzní odpor. Čím větší difuzní odpor stěny, tím méně vodní páry stěna propustí a tím méně tedy "dýchá". Difúzní odpor roste s tloušťkou konstrukce, zároveň paropropustnost obvodové stěny závisí na tom, z čeho je postavena - v případě zateplené stěny tedy od vlastností samotného zdiva i vlastností jednotlivých vrstev zateplovacího systému.
Na obrázku vidíme srovnání difúzního odporu stěny z různých zdicích prvků, zateplené různými druhy zateplovacího systému.
Už na první pohled jsou zřejmé tři skutečnosti:
* Difúzní odpor samotné stěny je obvykle větší než difúzní odpor dodatečného zateplení, tj. samotná obvodová stěna propustí méně vodní páry než je schopen propustit zateplovací systém - záleží tedy spíše na tom, z čeho je dům postaven, než na tom, čím je zateplený
* Pokud zateplujeme zdivo z plných cihel nebo z jiných hutních zdicích prvků, můžeme použít kterýkoliv zateplovací systém - jeho paropropustnost bude vždy zřejmě vyšší než paropropustnost původního zdiva
* Vyjádření o "NEDÝCHANÍ" (resp. nízké paropropustnosti) zateplené stěny je zavádějící - i ten nejhutnější zdicí materiál zateplený polystyrenem propustí několikanásobně více vodní páry jako například hydroizolace
Kromě toho - paropropustnost obvodové stěny se někdy zbytečně přeceňuje. V běžném bytě nebo rodinném domě se při normálním provozu vytvoří výrazně méně vodní páry než dokáže propustit kterákoli obvodová stěna.
Jinak je to samozřejmě v provozech, které vytvářejí velké množství vodní páry, jako jsou průmyslové kuchyně, veřejné lázně či bazénové haly. Zde může vést nižší paropropustnost obvodových stěn k výrazným poruchám obvodového pláště.
V oblasti bytových staveb však také mají systémy s vyšší paropropustností (např. Baumit open nebo minerální systém) své opodstatnění:
* Pokud se zatepluje starý dům se zdivem poškozeným zvýšenou vlhkostí a solemi
* Pokud se zateplují stěny postavené z zdicích prvků z vyšší paropropustností (např. tvárnice z pórobetonu)
* Pokud se zatepluje velmi rychle postavený dům s velkým množstvím zabudované vlhkosti - zde může vysoce paropropustný zateplovací systém urychlit vysušování stavby a zvýšit kvalitu bydlení v prvních letech po dokončení stavby
Pokud chcete mít jistotu, že váš zateplený dům bude "dýchat", obraťte se na odborníky - posoudí zateplení z hlediska difuze vodní páry av případě potřeby navrhnou vhodné řešení, které vám zajistí příjemné klima ve vašem domě či bytě.
Mýtus pátý: Po zateplení vznikají v interiéru plísně
Tak tento mýtus je snad králem všech mýtů o zateplování.
Plísně jsou nebezpečné mikroorganismy, přímo ohrožující zdraví a život člověka, jejich přítomnost v domě či bytě je tedy skutečně nanejvýš nežádoucí.
Ke svému životu potřebují vlhko a klid - to znamená, že v interéru nacházejí svůj prostor na zavlhlých místech s omezeným prouděním vzduchu - nejčastěji v koutech nebo za masivními kusy nábytku.
Pokud chceme vyřešit problém plísní v interiéru, musíme znát jejich příčinu.
A příčina je celkem jednoduchá - nezateplené stěny!
Že jako je to možné? Nuž takto:
* Nezateplená stěna má nízký tepelný odpor, tj. v zimě se velmi ochlazuje - její vnitřní povrch je velmi studený, kritická jsou místa se sníženým prouděním vzduchu jako již zmíněné kouty, místa za nábytkem nebo místa, kde je už i tak nízká tepelně izolační schopnost stěny ještě oslabená tepelnými mosty (železobetonové překlady, věnce a pod.). Na těchto místech je teplota vnitřního povrchu stěny nižší o 2-3oC oproti místům na rovných nekrytých površích!
* Na místech kde teplota povrchu poklesne pod kritickou hodnotu tzv.. teploty rosného bodu (cca. 12oC v závislosti na konkrétní teploty a vlhkosti vnitřního vzduchu), dochází k povrchové kondenzaci, tj.. vodní pára ze vzduchu se na studeném povrchu stěny sráží a mění se na kapalinu.
* Studený, vlhký povrch stěny na místech, kde je minimálně proudění vzduchu se pak stává ideálním místem pro život plísní a jiných zdraví nebezpečných mikroorganizmy
A jak si pomoci? Řešení se jmenuje ZATEPLENÍ:
* Zvýšení tepelného odporu stěny má za následek zvýšení vnitřní povrchové teploty stěny
* Na teplé zdi se vodní pára ze vzduchu nesráží a zůstává tedy trvalo suchá
* Na suché teplé zdi nemají plísně žádnou šanci přežít!
A na závěr ještě jedna poznámka:
Pokud máte ve svém domě problém s plísněmi, neztratí na tloušťce izolantu!
Dostatečná tloušťka izolantu zabezpečí potřebnou teplotu vnitřního povrchu i na kritických místech obvodové stěny a zbaví vás tak natrvalo problémů s plísněmi!
Mýtus šestý: Zateplovací systém by se měl provětrávat, ideálně mezi izolací a stěnou
Naše odpověď:
Ano, is tímto se v naší praxi často setkáváme - někteří "mistři" úmyslně lepí izolant na podklad tak, aby pod ním vznikla odvětrávaná vzduchová mezera, jiní dokonce úmyslně zabudují do izolantu ještě i větrací mřížky - "jen ať se to tam pěkně větrá ! "
Avšak - takové ODVĚTRÁNÍ je zcela proti principu kontaktního zateplovacího systému a zcela znehodnocuje celou investici!
Připomeňme si tedy princip kontaktního zateplovacího systému:
Správně nalepený izolant, v případě potřeby i mechanicky ukotven hmoždinkami, chráněn výztužnou vrstvou a povrchovou úpravou ochraňuje nezateplené zdivo (a tedy i vnitřní prostory) před chladem v zimě resp. před horkem v létě.
A teď si představte, že dáte na "dobré" rady a zabezpečíte proudění vzduchu pod izolantem! Téhož studeného vzduchu od kterého jste původně chtěli zdivo odizolovat! Stejně jako před nalepením izolantu máte i nyní na povrchu stěny pätnásťstupňový mráz, celou investici jste si tedy mohli ušetřit. Navíc - při silném větru je zde reálné nebezpečí, že nárazový vítr strhne zateplovací systém ze stěny a váš dům zůstane zcela bez fasády.
Jen správně nalepený izolant je zárukou toho, že váš systém bude skutečně izolovat a vaše peníze se vám vrátí v podobě úspor na účtech za energii na vytápění.
Mýtus sedmý: Realizovat zateplovací systém dokáže každý
Naše odpověď:
Lepit izolační desky, realizovat výztužnou vrstvu nebo natahovat povrchovou úpravu se opravdu dokáže poměrně rychle naučit téměř každý. Tyto dovednosti však ještě z něho skutečného mistra-zateplovací neudělají. Mnohem náročnější aiz hlediska dlouhodobé životnosti systému důležitější částí realizace zateplení je správná realizace všech kritických detailů - tzn. detailů napojení zateplovacího systému na okolní konstrukce - okna, dveře, balkony, střešní římsy a pod. nebo detailů v místech zvýšeného namáhání systému jako jsou detail soklu, nároží, nadpraží nebo případné dilatace. Zde správný mistr jednak zná teoreticky správné řešení detailu, dokáže ho "našít" na podmínky na vašem konkrétním domě a samozřejmě - pracuje precizně a trpělivě.
Jak se tedy nespletete při výběru realizační firmy pro váš zateplovací systém si můžete přečíst zde!
Mýtus osmý: Dokonalé utěsnění oken je nejlevnější a nejúčinnější způsob šetření energií
Slovo "dokonalé" bych nahradil výrazem "přiměřené". Jakmile utěsníme okna dokonale, zamezíme sice nadměrnému a nežádoucímu úniku tepla, ale i větrání potřebnému pro naše zdraví. Pokles výměny vzduchu v obytné místnosti pod polovinu jejího objemu za hodinu av trvale neobydlené místnosti pod třetinu jejího objemu za hodinu může nadměrně zvýšit koncentraci škodlivin v bytech a tím i riziko alergií a vyvolat těžké stavební havárie (kromě vzniku a bujení plísní je možné dojít až k destrukci materiálů hnilobou a houbami). Dokonale utěsnit spáry je možné pouze tehdy, pokud zajistíme požadovanou výměnu vzduchu jiným způsobem. Pokud zvažujeme oproti zateplovacím systémem levné utěsnění okenních spár, musíme započítat i následné vynucené investice do jiného větrání. Dokonalé těsnění je doslova šetřením za každou cenu (a ta v je tomto případě vysoká). Pro těsnění oken tedy platí, "všeho s rozumnou mírou." Nové typy kvalitních oken umožňují potřebné odtesnenie.
Průměrná Slovensku domácnost spotřebuje asi 60% z celkového množství energie na vytápění. Tato energie postupně uniká do vnějšího prostředí jednotlivými stavebními konstrukcemi (obvodovými stěnami, stropními a střešními konstrukcemi, okny, či dveřmi).
* Střechou 10%
* Stěnami 32%
* Podlahou 7%
* Okny 16%
* Tepelné ztráty větráním 35%
* Tepelné ztráty vedením 65%
Třeba poznamenat, že zcela zabránit tepelným ztrátám je nemožné, ale dají se výrazně snížit.
Mýtus devátý: Polystyren v konstrukcích po čase "mizí"
Pověra vznikla v začátcích užívání tohoto izolačního materiálu v důsledku prohřešků vůči jeho užitným vlastnostem. Pěnový polystyren neodolává teplotám trvale se pohybujícím nad 70 0C, ani působení organických rozppúšťadiel. Použití pěnového polystyrenu pod černé či tmavě modré matné sklo v prvních typech meziokenních vložkách, a pužitie lepidel, která obsahovala organická rozpouštědla, při položení hydroizolací způsobovalo uvedené "mizení" pěnového polystyrenu. Ještě nedávno mělo obdobné důsledky přílišné zvýšení teplot při urychlování výroby vrstvených obvodových panelů proteplováním spolu s používáním nevhodných prostředků při odbedňování ocelových forem bočnic panelů. Pozoruhodné je že k dílčí likvidaci pěnového polystyrenu došlo během velmi krátkého času výroby obvodových panelů, po jejich zabudování do "paneláků" se s ním už nic nedělo. Následné kontroly ukázaly chybějící polystyren a laicky vznikla výše uvedená pověra.
Platí tedy zásada - pokud se chováme k pěnovému polystyrenu slušně, je jeho trvanlivost srovnatelná s trvanlivostí ostatních materiálů stavby.
Mýtus desátý: Nejlevnější zateplení získáme kombinací nejlevnějších součástí různých zateplovacích systémů
Každý zateplovací systém má vyvíjené a odzkoušené optimální spolupůsobení všech složek. Citovaná kombinaci získáme jakousi náhražky, která však nemá odzkoušené a tudíž ani garantované vlastnosti. Nejrizikovější bývá trvanlivost takto sestavených "systémů" a jejich stálobarevnost. Nízká investice "zaplacená" krátkou trvanlivostí jistě není nejlevnějším řešením.
Mýtus jedenáctý: Na zateplovací systémy lze použít klasické omítky, pokud jsou v dostatečné tloušťce
Teplotní dilatační pohyby (roztahování materiálů při vyšších teplotách a jejich smršťování při nízkých teplotách) povrchových vrstev vnějšího povrchu tepelné izolace způsobují výrazné namáhání omítkové vrstvy, které křehká a nepoddajná klasická omítka neumí přenést a popraská i při větších tloušťkách. Předpokladem dlouhodobé trvanlivosti zateplovacího systému (bez trhlin, které vedou k rychlé degradaci systému) jsou pružné a poddajné speciální tmely a omítky av nich zakotvená Výztužná síťovina (s neměnnou velikostí ok), která zajistí rovnoměrné rozložení namáhání do celé plochy. Používání nevyzkoušené a necertifikovaných napodobeniny, i nedokonalé provedení se obvykle vymstí zkrácením trvanlivosti zateplovacího systému.
Mýtus dvanáctý: Do podlahy stačí zbytky, co zůstaly ze střechy
Do plávajúcixh podlah je třeba použít doporučené výrobky, protože kromě tepelněizolačních a akustických vlastností musí izolace přenášet i mechanické zatížení. Je důležité použít izolace s dostatečnou pevností, které budou schopny přenést zatížení vlivem používání podlahy. Podle typu objektu (rodinný dům, administrativní budova, skladové prostory), resp. užitného zatížení na podlahu je nutné rozlišovat i typ doporučené izolace - polystyren nebo kamenná minerální vlna.
Při roštové podlaze zatížení do nosné části přenáší rošt, nejčastěji dřevěný, takže lze použít měkkou izolaci (minerální vlna), která izoluje tepelně a akusticky.
Žádné komentáře:
Okomentovat