Pasivní domy

Pasivní domy
Koncept pasivního domu vznikl před více než 20 lety jako stavebně-fyzikální experiment, který měl ukázat, do jaké míry lze v našich klimatických podmínkách reálné zredukovat spotřebu tepla na vytápění budov. Minimalizace spotřeby tepla na vytápění byla dosažena vysokou tepelněizolační schopností, těsností a tvarovou kompaktností obálky domu a orientací oken převážně na jih.

Že je však v každém domě potřebná přiměřená výměna vzduchu, byl vybudován i ventilační systém se zpětným získáváním tepla takzvanou rekuperací tepla z odsávaného vzduchu. Ukázalo se, že není rentabilní stavět domy, které by po celý rok byly vytápěny jen vnitřními a solárními zisky, reálně se však ukázalo vytápět dům ohřevem přiváděného vzduchu. Právě kritérium vytopení domu vyměňovaným vzduchem zřejmě dalo domu název pasivní - tedy dům, který nepotřebuje standardní teplovodní topný systém.

Jednoduchými výpočty i na množství konkrétních příkladů se tehdy ukázalo, že ohřevem přiváděného vzduchu je možné vytopit dům, pokud potřebný topný výkon nepřesahuje 10 W/m2 podlahové plochy a tomu odpovídá v našich klimatických podmínkách roční měrná spotřeba tepla kolem 15 kWh/m2 podlahové plochy.

Dnes se stala hodnota spotřeby tepla na vytápění pod 15 kWh/m2 podlahové plochy základním kritériem pro pasivních domů a běžně se odhlédne od toho, jakými prostředky jsou požadované hodnoty dosaženo. Má se však za to, že řízená ventilace s rekuperací a dostatečná tepelná izolace a těsnost je nutnou podmínkou pro pasivní dům.
Dnes jsou, především v Německu av Rakousku, postavené stovky, možná i tisíce pasivních domů a je vyvinuta řada konceptů pro jejich stavbu. Ukazuje se, že pasivní dům je investičně nejméně o 10% (někdy je to však bohužel i mnohem více) dražší než běžný dům, úspory energie na vytápění však rozumné navýšení investičních nákladů na stavbu za dobu její životnosti několikrát proplatí, investice do pasivního domu je tedy rentabilní a navíc přináší vyšší uživatelský komfort i nezanedbatelný přínos pro ekologii a ochranu klimatu. Neexistuje racionální důvod, proč nestavět drtivou většinu nových domů v pasivním standardu. Realita na vysoce konzervativním stavebním trhu je však zcela opačná. Proč?
Dosavadní zkušenosti ukazují, že stavba pasivního domu klade vyšší nároky na projekci i na řemeslné provedení při stavbě (hlavně kvůli dodržení vysoké těsnosti obálky), než je tomu u běžného domu. Projektanti a stavební firmy zabývající se výstavbou pasivních domů jsou stále považováni za něco mimořádného. Pokud tedy chceme přispět k tomu, aby se z pasivní výstavby stal standard, je třeba dále hledat nové, jednoduché, levné a řemeslně nenáročné řešení, které by nároky na projekci, řemeslné provedení i cenu výstavby pasivních domů udělali plně srovnatelnou s běžnými domy.