Lidé jsou různí a delším pozorováním poznáváte na internetu jen jednu skupinu lidí. Můžeme je pojmenovat extroverti, což je nesmírně nepřesné označení pokud ho budeme vztahovat i na jejich skutečnou povahu. Například já se považuji za silného introverta. Internetoví extroverti jsou lidé, jejichž společným znakem je viditelná stopa na internetu. Ta se může projevovat různými formami - od chorobného hovořilo, publikování (vlastní web, Facebook, diskuse pod články) až po neuvážené činnost (rozesílání HOAXů) či vcelku nenáviděnou činnost (spamování, podvádění).
Mohlo by se zdát, že TOTO jsou všichni lidé na internetu. Nikoho nepřekvapí, že existují ještě lidé, kteří sice internet používají ale hlavně pasivně. Jsou to internetoví introverti. I tito lidé se na internetu takto chovají z různých příčin.
Jeden typ se panicky bojí jakéhokoliv svého projevu - bojí se zanechat po sobě jakoukoliv stopu. Nedokáží například pod článkem na nějakém webu zanechat komentář. Oni ho zvládají ohodnotit, okomentovat, mají svůj názor, představu a mnohdy ho i projeví - například zvednou hlavu od monitoru a cosi přednesou svému okolí k tomu, na co koukají a tím přinutí někoho z okolí, aby se tomu věnoval a případně reprodukovat jejich názor jako svůj i na daném webu. Jiní se zase jen bojí, že by něco "pokazily" a tak tuto oblast (interaktivitu) nikdy nezkoumají a vědí o ní opravdu málo.
Další si myslí, že tím by "padli" do náruče jakési závislosti. Našli by se i tací, kteří trpí jednou z forem paranoie a jen v jistých úzce ohraničených podmínkách probudí skrývanou virtuální identitu aby se projevila - utajují si ji tím, že neklikat na webu na žádné aktivní prvky - nezakládají si nikde účty, neklikat třeba na hlasy - vyhýbají se komunikaci přes internet jakoby to byla "nesprávná" věc.
Je velmi zajímavé setkat internetového introverta. Přes internet si ji nikdy nevšimnete. Její projevy sice uvidíte v log webového serveru. V návštěvnosti svého webu. Mohli byste ji sledovat přes cookie (kdo je poučen paranoik, umí se vyhnout i tomu ale bojím se, že ti poučenější jsou i mezi internetovými extroverti a častěji). Možná si internetový introvert uvědomuje tyto své stopy a nechce svou činností udělat "propojení" mezi těmito nesmazatelnými stopami. Otázka je nakolik je jejich paranoia ještě v pořádku a kdy už tento jejich přístup má cosi společného s jejich skutečnou osobností.
Platí totiž pravidlo, že naše internetová osobnost nemusí mít stejné projevy jako skutečná. Vždy si uvědomujeme odlišnost prostředí a to ovlivňuje naše jednání. Toto uvědomění může být implicitní (nevnímáme ho přímo ale ovlivňuje nás) a explicitní (pocit anonymnosti, pocit získaný tím, že jsme pro internet jen avatar).
Pro internetový marketing může být skupina internetových introverty záhadou i výzvou. Internetoví extroverti jsou vidět a slyšet. Zkuste se však introverta zeptat na názor v anketě nebo jen očekávat, aby vstoupil mezi fanoušky svého oblíbeného filmu, který už viděl desítky krát a recituje své nadšení kdykoliv je někdo v okruhu slyšitelnosti.
Moje vlastní kombinace - ve skutečnosti introvert a na internetu extrovert mi dává jisté výhody. Snažím se své okolí neotravuje některými fakty. Takže kdesi na internetu - dejme tomu dnes Facebook, můj web - najdete co mám rád. V profilu na Facebooku mám jmenovanou oblíbenou hudbu, filmy, seriály. V reálu tyto věci - podle mě - nevzpomínám často. Jsem si vědom, že jsou na internetu a nepovažuji je za údaje, kde by se měla projevit moje zdravá paranoia. Takže si je tam může najít každý, kdo chce (včetně internetových introverty - tedy alespoň ty typy, které nemají z Facebooku hrůzu). Dá se říci, že internetový extrovert až na pár chyb získá rychle jistou rutinu ve svých virtuálních projevech (rychleji nabírá zkušenosti) a buď se okolí jeví jako dokonalý pošuk nebo geniální šaman.
Představte si, že se setká internetový extrovert a internetový introvert - oba sedí za počítačem. Podle mě to bude probíhat nějak takto: internetový introvert dívá na nějaký článek na webu a odrazu do místnosti něco pronese. Internetový extrovert právě komentuje nějaký jiný článek na webu (a buďme optimisté - dává zpětnou vazbu jeho autorovi). Extrovert však musí začít vnímat přednes introverta protože zřejmě nemluví do zdi. Bude muset získat kontext (otázky: kde to čteš? Proč nepošleš link na Facebook? Proč ne mailem?) A naběhnout na daný web. Po pár minutách si proběhne článek a musí se introverta znovu zeptat na ten názor.
Teď to samé s dvěma extroverti: první zalinkuje článek do Facebooku se svým komentářem. Druhý to tam uvidí a může přidat svou reakci nebo nasdílet tento článek. To vše neverbální - navenek nemusí vůbec komunikovat - v reálu se může omezit na úplně jinou činnost, která nemusí "přelézt" internetem.
Krajním případem je, že tito dva spolu komunikují přes chat. Ale přiznejme si, že je to takový folklór lidí, kteří si o internetu myslí, že je to škodlivá droga.
Očekáváte jak by to vypadalo mezi dvěma internetovými introverti? Takovou situaci nedokážu uvést na solidním příkladu. Mám nějaké své představy ale pravděpodobně se budu v mnohém mýlit a netrefím jádro jejich chování. Zkusím nepravděpodobný scénář. Jeden introvert čte článek na webu. Vytiskne jej a přejde k druhému a podá mu ho. Ten si ho vezme a přečte. Pak (třeba ohnivě) diskutují.
Nechci paušalizovat ale charakteristický projev internetového introverta je podobný situací, když si zakryjete oči a protože nic nevidíte, tak si myslíte, že nikdo nevidí vás. Není to přesný popis. Motivace k takovému chování může být jiná a zřejmě i obtížně pochopitelná - hlavně pro extrovertům. Ono to tak platí i v realitě - myšlení a chování extrovertům je pro introverta dokonale nemožné a těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat