Bílkovina (protein) je důležitým stavebním kamenem našich tělesných buněk.
Většinu lidí, když se vzpomene zhubnutí, tak první co je napadne, je omezit kalorie.Tato myšlenka je samozřejmě správná, ale záleží na tom v jaké oblasti stravy tyto kalorie budeme skutečně ubírat. U klasických dietách tím, že začneme jíst méně, oslabíme organismus o správný přísun proteinů. Ty jsou ale právě k hubnutí nezbytné, což si málokdo uvědomuje. Ke spalování kalorií dochází totiž ve svalech a ty ke své činnosti potřebují právě protein. Pokud ho máme ve stravě málo, ideální postavu prostě nedosáhneme. Začneme ubírat nejen na tucích, ale i na svalové hmotě a když přidáme do těla kalorie navíc, tělo je okamžitě ukládá do tukových rezerv, aby mělo pro činnost svalů dostatek energie. Jinými slovy, pokud chceme zhubnout na tucích a ne na svalech a kila nenabral zpět, potřebujeme tělu dodávat protein.
Místo proteinů v naší výživě
Proteiny jsou základním stavebním materiálem živé hmoty. Jejich počet odpovídá nepřehledným počtu forem života. Podle poměrně jednotného stavebního plánu uskutečňuje příroda tuto obrovskou rozmanitost a současně osobitost každému systému.
Složité součásti proteinů sestávají z jednoduchých dusíkatých sloučenin, aminokyselin. V našem organismu existuje jen asi 20 aminokyselin. Jednotlivé proteiny mají v organismu různé důležité funkce. Prakticky všechny projevy života jsou vázány na jejich přítomnost a účinek. Proteiny přitom podléhají stálým pochodem odbourávání a znovu vytváření, takže v poměrně krátkém čase se bílkovinné části těla zcela vyměňují přívodem zvenčí a vnitřní přestavbou. Přitom přirozeně nastává i určitá ztráta. Například i když se potravou nepřivádí žádné proteiny, přece se malé množství dusíku vylučuje močí. Tento dusík, může pocházet pouze z odbourávání tělních proteinů, což ukazuje na kvótu opotřebovávání, která vyplývá ze stále probíhající přestavby proteinů. Až přívodem 30 až 50 g bílkovin lze dosáhnout dusíkovou rovnováhu, což znamená, že množství vylučovaného dusíku odpovídá množství dusíku ve výživě. Ani toto minimální množství však nestačí na optimální průběh všech životních pochodů v organismu. Zajištění plného zdraví, pohody a výkonnosti předpokládá ještě větší přívod bílkovin. Tato skutečnost je už dávno známá. Doporučená dávka proteinů se udávala příliš vysoko. Dnes převládá názor, že asi 1,5 g bílkovin na 1 kg váhy těla za 1 den musí určitě postačit.
Nedostatek proteinů v potravě zapříčiňuje poruchy mnoha funkcí. Pozorovány se hormonální poruchy, zaostávání tělesného a rozumového vývoje dětí, zpomalení růstu, opoždění osifikace kostí, chudokrevnost, zpomalené hojení ran, pokles odolnosti, náchylnost k obezitě, pokles duševní a tělesné výkonnosti, snížení spontánní pohyblivosti svalové síly a pod. Velký a dlouhotrvající nedostatek bílkovin v potravě může vést až k smrti hladem.
Hodnota jednotlivých proteinů přijímaných ve výživě je velmi rozdílná. Rozdílná biologická hodnota jednotlivých druzích vyplývá z rozličného podílu jednotlivých aminokyselin na jejich složení. Některé aminokyseliny si nemůže organismus sám vytvořit, ale je odkázán na jejich přívod potravou. Proto se označují jako "esenciální". Pokud jsou tyto aminokyseliny nepřítomné nebo se nacházejí jen v malém množství, i biologická hodnota příslušné bílkoviny je nízká. Organismus si musí pro vytvoření vlastních proteinů vyhledávat potřebné aminokyseliny z většího množství bílkovin přijatých ve výživě.
Které proteiny jsou kvalitnější - rostlinné nebo živočišné?
Když se řekne bílkovina - protein, zní to docela jednoduše. Ale to je jen zdání. Proteiny mohou být vytvořeny až ze 140 sloučenin, kterým říkáme aminokyseliny. Avšak pouze z dvaceti aminokyselin může vzniknout bílkovina lidská a pouze osm aminokyselin považujeme za nezbytné pro člověka (esenciální), protože si je lidský organismus neumí sám vytvořit. Pokud některé potraviny obsahují méně než těchto osm aminokyselin, považujeme je za jednoduchý zdroj proteinů. Tak například luštěniny jsou chudší na aminokyselinu methionin, v želatině zcela chybí tryptofan a obiloviny jako chléb nebo rýže mají zase málo lysinu. Proto tyto potraviny musíme kombinovat s jinými, např.. obiloviny s luštěninami a želatinu s mléčnými výrobky.
Všechny proteiny mají svůj prapůvod v rostlinách, resp. bakteriích. Jako součást krmiva hospodářských zvířat přecházejí do jejich svalů a odtud ve formě masa či mléka do trávicího systému člověka. Kvalita proteinů závisí pouze na jejich aminokyselinového složení, na ničem jiném. Tak považujeme např. sójovou bílkovinu, která obsahuje všechny aminokyseliny za stejně kvalitní jako většinu živočišných bílkovin.
Při sójových koncentrátech očekávejte ještě přítomnost blahodárných isoflavony, jako je např.. látka podobná estrogenu - genistein. Je to silný antioxidant, který prospívá ženám i mužům, protože působí proti rakovině prsu a rakovině prostaty.Snižuje riziko kardiovaskulárních potíží.
Sójový protein dnes tvoří velmi zdravý alternativní zdroj bílkovin k tradičním živočišným zdrojem jako jsou maso, vejce a mléčné výrobky. Její význam ve výživě a v sportu prudce roste a sojová bílkovina si právem získává mezi ostatními proteiny jednu z předních pozic. Sója je zdrojem výjimečně kvalitních proteinů. Kvalita sojového proteinu je srovnatelná s využitelností vaječné i mléčné bílkoviny z kaseinu, je dokonce lepší než hovězí bílkovina. Sójové proteiny mají ještě další výhody a to, že strava na bázi sójové bílkoviny potlačuje nárůst nádorů. Látky jako urkumín a genistein, nacházející se v sóji mají protirakovinný efekt. Diadzein a další flavonoidy podporují nárůst svalové hmoty. Navíc v sojových proteinech nejsou žádné skryté tuky, jako je tomu u živočišných bílkovin, které obsahují škodlivý cholesterol. Proto je sójový protein výborným doplňkem stravy při získávání čisté svalové hmoty.
Žádné komentáře:
Okomentovat