Nejstarší historie Bulharska

Starodávné Bulharsko

Bulharsko jako stát založený za chána Asparucha existuje již více než 13 století.

Prvními osadníky na území Bulharska byly Thrákové a jejich civilizaci dokazují mnohé archeologické nálezy, odkryté hrobky, objevené zlaté a stříbrné poklady. Svědectví přítomnosti života v prehistorickém období se zachovaly v nejlépe uchovaných obydlích z období neolitu jaké byly vůbec objeveny - u města Stara Zagora, v jeskyni "Bačo Kiro" u města Drjanovo av jeskyni Magura nedaleko města Belogradčik. První písemná zmínka, kde se vzpomíná název "Bulhaři", se nachází v anonymním římském chronograf z roku 452 n.. l.

Osadníci

Během doby bronzové obývali území dnešního Bulharska Thrákové, kterých jako první vzpomíná Homér. Věnovali se zemědělství a chovu dobytka, a našli se důkazy o jejich bohaté kultuře (Vulčitrunský zlatý poklad). První trácká státní svazy se objevily v 11. až 16. století p. n. l. a největší rozvoj dosáhli v 7. až 6.století p. n.. l. V 1. století p. n. l. dobyli jejich území Římané a po 5. století n. l.se staly součástí Byzantské říše. Šlemi později postupně asimilovali Slované, kteří osídlili Balkánský poloostrov v 6. století n. l.

První Bulharské Království.

V druhé polovině 7. století osídlili území dnešního severovýchodního Bulharska Prabulhari, etnická komunita tureckého původu. Spolu se Slovany utvořily bulharský stát, který v roce 681 n.. l. uznala i Byzantská říše. V čele státu stál Chán Asparucha a hlavním městem se stala Pliska.

681 n. l. - Vzniká Bulharský stát, jeden z prvních evropských států. První hlavní město Bulharska je Pliska. Carové (Chan) Asparucha, Krum Strašný (803 -814 nl), a Ormutag (852 - 831 nl) z něj vytvářejí silnou mocnost jihovýchodní Evropy.
855 - Svatí bratři Cyril a Metoděj jsou autory slovanské abecedy.
865 - Kníže sv. Boris (852 - 907) ruší pohanství a zavádí v Bulharsku východníortodoxní Křesťanství jako oficiální náboženství země. V roce 865 přesouváhlavní město z Pliska do Velikého proslavil. Byzantská říše ho uznává jakobulharského cara.
893 - 927 - Za vlády cara Simeona (Velkého), syna cara Borise I., se stává Bulharské království největším co do rozlohy a nejmocnějším v Evropě. Nastává "zlatý věk" bulharské kultury.
1018 - Císař Basil II. dobyl Bulharsko, které se stává provincií Byzantské říše.


Hlavní politická mocnost

Za vlády Chána Tervela (700 - 718 nl) rozšířilo Bulharsko své území a stalo se hlavní politickou mocností. Za Chána Kruma (803 - 814) sousedilo Bulharsko na západě s říší Karla Velikého a na východě se dostali bulharské vojska až po hradby Konstantinopole, hlavního města Byzantské říše. V roce 864 během vlády knížete Borise I. Michaila (852 - 889) přijali Bulhaři Křesťanství jako oficiální náboženství. Tento akt zrušil etnické rozdíly mezi Prabulharmi a Slovany a začal se budovat sjednocený bulharský národ.

Po přijetí křesťanství vzrostl vliv Byzantské říše, což dokazuje naleziště kostí v klášteře Bačkovo (1083). Vznikla bulharská chrámová hudba.

Cyrilice

V druhé polovině 9. století vytvořili a rozšiřovali bratři Cyril (Konstantin Filozof) a Metoděj cyrilici. Jejich žáci Klement a Nahum přišli do Bulharska, kde byly srdečně přivítáni, a našli zde dobré pracovní podmínky. Věnovali se bohaté vzdělávací a literární činnosti. Z Bulharska se cyrilice rozšířila i do dalších slovanských zemí, jako jsou dnešní Srbsko a Rusko. Města OCHRIDU a Pliska, a později i nové hlavní město Veliki Preslav, se staly centry bulharské kultury, a celkově slovanské kultury.

Zlatý věk bulharské kultury.

Vláda cara Simeona I. (893 - 927) označuje "Zlatý věk bulharské kultury", a stát za jeho vlády sahal až po Černé a Egejské moře. Během vlády jeho následovníků bylo Bulharsko oslabené vnitřními boji, rozšířilo se kacířství kněze Bogomila a ovlivnilo učení katarů a Albigencov v západní Evropě.